2. Kapitola druhá
V této kapitole zmíním několik specifických věcí, které jsme nemuseli na jiných pásmech nebo druzích provozu řešit. Nejprve si ale musíme odpovědět na otázku k čemu je to dobré a proč vlastně používat na radioamatérských kmitočtech DV (Digital Voice). Stavět Digitální převaděč, jenž není nikam připojený nedává smyl a je celkem jedno jde li o DMR, D-STAR nebo C4FM. Oproti FM převaděči je dosah o maličko menší a že máme na displeji o nějakou informaci navíc je nepodstatné. Výhody se začnou projevovat teprve, když se digitální převaděč připojí do sítě. Tím vzroste nejen akční rádius, kam můžeme komunikovat, ale přibude i mnoho funkcí. O jaký přínos se jedná, záleží na tom, do jaké sítě je převaděč připojen. Může to být tupé propojení několika převaděčů, ale také celosvětový cluster se stovkami převaděčů v desítkách zemí.
Radioamatéři jsou poměrně velká komunita a provoz se ve velké většině odehrává ve dvou rovinách.
- spojení pro spojení – sem patří DXing, závody, expediční provoz kde účelem je navázání spojení a přenesení informací nutných k tomu, aby se dalo spojení považovat za platné
- spojení navázané za účelem přenosu informací – dalo by se to nazvat sociální funkcí – komunikace radioamatérů v rámci komunity počínaje výměnou technických informací, informací o počasí až po různé deltakroužky, patří sem třeba informace o poloze (APRS), Packet Rádio, Winlink. V těchto případech není důležitý způsob, jakým je spojení navázáno, ale musí být dostatečně spolehlivé a stabilní, aby se mohlo oboustranně komunikovat.
Důležitý je také pohled ze strany vybavení a aktuální situace, ve které se ten či onen HAM nachází. Ne každý má k dispozici QTH na kterém lze budovat rozsáhlé anténní systémy, je mezi námi mnoho takových, jenž díky pokročilému věku ubylo sil na lezení po střechách a v neposlední řadě každý občas jedeme na dovolenou či často cestujeme autem. Znamená to, že nemůžeme komunikovat s ostatními radioamatéry nebo jsme omezeni pouze dosahem TRX omezeným výkonem a anténou případně zvětšeným o místní FM převaděč?
Prvním řešením byl Echolink, jenž dokáže propojit FM převaděče mezi sebou. Díky tomu, že se audio signál několikrát zpracovává v mnoha případech silně degraduje jeho kvalitu, po zaklíčování je nutné dlouho čekat, než zareagují subtóny, než se zaklíčují převaděče.
Mnohem efektivnější je digitalizovat signál přímo ve stanici doplnit ho signalizací, která obsahuje potřebné informace, aby infrastuktura pochopila kam má relaci směřovat, vše přenést v datové podobě a zpět do hlasu rozbalit až u protistanice.
Profesionální sítě mají rozdílné požadavky, než radioamatéři, někdy jsou v úplném protikladu. Uvedu několik příkladů:
Profi
HAM
Pokrytí
Omezená jasně definovaná oblast
Ideálně celosvětové
Uživatelé
Jednoduchá obsluha bez možnosti zásahu do nastavení, správcem sítě
Možnost uživatelsky volit způsob volání kamkoli a komunikovat s kýmkoli
Správa sítě
Správce sítě sám programuje uživatelské stanic a infrastruktura je přímo nastavena na naprogramované radiostanice
Jsou definovány principy na základě kterých lze udržet fungování a kompatibilitu všech připojených elementů
Způsob používání
Volání v rámci povolených stanic či skupin. Naprosto nežádoucí je možnost komunikace s jinými než povolenými stanicemi.
Možnost komunikovat s jakýmkoli jiným radioamatérem kdekoli na světě
Dimenzování sítě
Jednotky až stovky uživatelů, jednotky převaděčů
Jednotky až desítky tisíc uživatelů, stovky převadčů
Globální síť?
Výrobci DMR systémů nikdy nepočítali s takto globálním využitím a ze situací, kdy není síť řízená jednou autoritou, proto bylo nutné celý systém postavit úplně jinak a původní zůstaly pouze převaděče. Když už máme možnosti jak vytvořit síťovou infrastrukturu, zbývá jen otázka co do ní připojit. Můžeme propojit dva tři místní převaděče, můžeme ale umožnit spojení po celém světě (samozřejmě včetně těch našich tří). Aby toto bylo možné je potřeba zajistit jednoznačnou identifikaci stanic. Stanice, které chtějí komunikovat si samy vyberou, jestli chtějí mluvit pouze lokálně, v rámci regionu, daného státu, nebo jestli chtějí komunikovat s někým na druhém konci světa.
Aby toto bylo možné je potřeba je nutná alespoň minimální nadnárodní koordinace a opatření, aby se zajistila stabilita a robustnost sítě. Jednou z těchto věcí jsou ID na jejich základě dochází ke směrování datových toků. O tom si povíme ve třetí kapitole.
