DMR & HAM radio (7.) Hardware uživatelů

7. Kapitola sedmá

V této kapitole se budeme věnovat radiostanicím a HW na straně uživatelů a trochu zabrousíme i do logiky programování stanic, aby zařízení původně optimalizované pro profesionální použití byly alespoň nějak rozumně ovladatelné i na radioamatérských pásmech.

Začneme-li profesionálními stanicemi, pak jsou v čele jednoznačně firmy Hytera a Motorola, které mají ucelené řady mobilních i přenosných stanic od verzí bez klávesnice a displeje, až po plně typy vybavené včetně GPS, modelů pro nevýbušné prostředí a.t.p. Existují i další více či méně známí výrobci jako třeba Tait či Simoco, jenž jsou v našich zeměpisných šířkách spíše výjimkou.

Díky tomu, že již v mnoha státech probíhá generační výměna, lze již na ebay získat některé z těchto typů za poměrně nízké ceny. Výhodou je, že jak HW, tak SW této třídy stanic je dobře odladěný a stabilní.

V Číně nelenili a díky tomu, že se jedná o otevřený standard, začali dělat DMR radiostanice také. Objevuje se pod desítkami názvů (BFDX, Tytera, Sambo, Yanton, Kydera, Chidera, TYT, ZASTONE, DMR-Digital-TYT-Tytera-MD380-SET-Walkie-Talkie-1000-Channels-VHF-136-174MHz-MD-380-Digital HYDX), ale vše je v podstatě jedno a to samé v různých tvarech. Funguje na to stejný SW, má to stejné ovládání a funkce většinou se to dá hledat pod klíčovým slovem MD-380. Pro tuto řadu existuje řada alternativních FW, které rozšiřují některé funkce a v podstatě každý týden přichází další. VF parametry (zejména odolnost) se nedá srovnat s Profi stanicemi, stejně tak jako mechanická odolnost, ale to nemusí být pro amatérské použití vzhledem k ceně něco málo přes 100 USD velkým problémem.

V poslední době se začala objevovat řada MD-390, která je vybavená i GPS.

Zvláštní kategorii tvoří různé klony Profi stanic, které jsou různého typu. Jedním z nich je například Vertex-Standard , což je PROFI divize Yaesu, jenž patří pod Motorolu. V podstatě se jedná o Motorolu, ale pod jiným názvem. Další je firma Connect Systems , která je napůl rozkročená mezi kopiemi stanic Motorola starších řad a čínskou produkcí.

Všechny uvedené typy mají společné to, že se naprosto odlišují od radiostanic, na které jsme zvyklí z produkce typicky radioamatérských firem (Yaesu, Kenwood, Icom, Alinco…). Jsou to pouze monoband TRX pro pásmo VHF nebo UHF a nedají se plnohodnotně ovládat z klávesnice. U některých je sice možné některé parametry poměrně neobratně měnit, ale mnoho funkcí je dostupných pouze přes programování počítačem. Ovládání je naprosto odlišné, zapomeňte na to, že si budete otáčením knoflíku ladit kmitočet, případně že si ho pak uložíte do paměti, výkon nastavíte tak max. ve dvou úrovních kde s menší se pod 1W nedostanete (pakliže to nezlomíte přes servisní SW). Na každém kroku je vidět, že účel použití vychází z profesionálního využívání TRX, což pro HAM v mnoha případech značně nepraktické.

Z hlediska programování jde tedy o to, jakým způsobem je možné DMR stanici naprogramovat tak, aby ji bylo možné rozumně používat na radioamatérských kmitočtech se všemi výhodami a omezeními.

U všech DMR stanic je možné naprogramovat stovky kanálů a ty pak umísťovat do zón. V praxi to znamená, že zvolíme zónu tak v dané zóně pak máme na otočném voliči k dispozici 16 zpravidla pozic. Ze stovek naprogramovaných kanálů tedy volbou příslušné zóny a pozice v zóně máme definováno, kde a s jakými parametry budeme vysílat. Každý má nějaký systém, podle kterého si stanici naprogramuje, nicméně jakmile se počty naprogramovaných pozic začínají plnit, dochází k většinou velkému chaosu a člověk má chuť začít od nuly a znovu. Uvedu jeden ze systém programování, který z je pohledu užívání velmi intuitivní a není nutné si pamatovat kde je zašitý kanál, který zrovna chci použít.

prg Výhodou tohoto způsobu je, že i když budete mít naprogramované kmitočty desítek DMR převaděčů v mnoha státech, vždy víte, že na CH1 je celá česká republika, na CH6 je WW skupina, na CH5 analog (je-li na daném převaděči), nebo že si na CH10 uděláte TG, která vede do Vašeho domácího převaděče.